Klausův důl - rozloučení s Krakonošem Františkem Peterkou
Název
Klausův důl - rozloučení s Krakonošem Františkem Peterkou
Popis
Zemřel Krakonoš, František Peterka. Rozhodli jsme se uctít jeho památku něčím opravdu výjimečným. Na doporučení jednoho kamaráda, jsme se z Černé hory vydali do Jánských Lázní po téměř zapomenuté Luisině stezce. Nebo také Těsným dolem, nebo přesněji Klausovým dolem. Tento název nemá nic společného s naším bývalým panem prezidentem, ani jiným Klausem. Název pochází ze slova Klauza, což je přehrada sloužící k plavení vytěženého dřeva z hor do údolí. No a v dolní části dnešního Klausova dolu byla jedna taková klauza vybudována už v 16. století. Klausův důl je úzká rokle mezi Černou a Světlou horou v Krkonoších. Protéká jím Černohorský potok, který odvádí vodu z největšího krkonošského rašeliniště ležícího na Černé hoře.
Luisina cesta byla vybudována už v letech 1885-90 a jméno dostala podle majitelky maršovského panství hraběnky Aloisie Czernin-Morzinové. Od roku 1910 tudy provázel lázeňské hosty zkušený místní horal a poté až do roku 1937 chodník udržoval Krkonošský lázeňský spolek. Později zpustl, cestu i mosty strhly sesuvy půdy a povodně. Až v letech 2002-2003 byla Správou Krkonošského národního parku opět zrekonstruována jeho nejatraktivnější spodní část v délce asi 600 metrů. Cesta končí altánkem v místě ztrženého mostu. Po přebrodění potoka je možné pokračovat zchátralou stezkou dál až na Pardubické boudy. V roce 2009 se údolím prohnala ničivá vichřice, která za sebou nechala celé vykácené svahy a zcela znemožnila průchod. Teprve nedávno, se podařilo stromy odklidit.
Naše cesta začíná U Hotelu Černá bouda, odkud se vydáme po červené značce směrem do Jánských Lázní. Asi po 1,5km poměrně strmého klesání narazíme na starý kamenný rozcestník. U něho odbočíme vlevo, neznačenou stezkou, k Malým Pardubickým boudám. Kousek za boudami už slyšíme hukot Černohorského potoka, přejdeme úzkou lávku a podél potoka se vydáme dolů. Stezka je lépe schůdná za suchého počasí, ale při troše opatrnosti a s dobrým vybavením to jde i jindy. Cestou potkáme několik kamenných hrází z let 1900-01, poslední pozůstatky práce italských kameníků, kteří regulovali tok po katastrofální povodni. Valí se přes ně bouřící vody a vytváří tak skutečně působivé vodopády. Cestou se kocháme peřejemi a tůněmi. Je to prostě nádhera. Potkáme vývěry léčivých pramenů, zachovalou kamennou lavičku a přelezeme několik padlých kmenů, nakonec přebrodíme potok zpět na pravý břeh, a to už jsme u altánku.
Období
Statistiky
- 40 fotek
- 1 se líbí
Fototechnika
Canon EOS 7DKategorie a štítky
Nastavení
Fotoknihy z vašich fotek
Vyberte si z předchystaných knih pro Vás nebo vytvořte zcela novou.
Pexeso z vašich fotek
Stačí vybrat jen 32 fotek. Ostatní za Vás uděláme my.